Nebát se svého já

Puzzle?

Stalo se vám někdy, že jste chtěli být jako někdo jiný? Mít jiné vlasy, hubenější nohy, opálenější pleť, bělejší zuby? Vsadím se, že se Vám už někdy stalo, že jste na ulici potkali někoho, komu jste záviděli ať už postavu nebo styl. A bylo těch lidí víc v jeden den? OK. A vnímáte také to, jak nereálná představa to je? Nedávno jsem si to začala uvědomovat i já sama. Poskládala jsem si v hlavě dokonalého člověka složeného z několika různých osob. Něco jako puzzle. Nereálné puzzle. Každý z nás by chtěl na sobě něco změnit. Ale co když se právě vaše boky/vlasy/nohy/nos líbí někomu jinému? Jste pro někoho kouskem skládačky.

Bye bye slečno dokonalá

Poprvé v životě se mi teď děje, že jsem před nejbližší osobou opravdu sama sebou. Ukazuji se mu reálná, přirozená, nedokonalá. Ze začátku jsem se za své pravé já styděla. Hlavně před ním. Vždyť právě pro něho bych měla být tou nej. Teď se ale cítím nejlíp právě když nemusím nic skrývat, přetvařovat se. Popravdě je pro tělo a mysl hodně unavující, když si nedovolíte být přirození. A to nejenom před druhými. V hlavě moc dobře víte, co chcete udělat nebo říct, ale tohle by přeci ta slečna dokonalá dělat neměla.  Tak někdy zkuste udělat to, co doopravdy uvnitř sebe chcete. Uvolněte se. Když vás totiž ostatní přijmou takové, jací opravdu jste, budete si moct být jistí, že to jsou právě ti, kteří vám patří do života. Neodsuzují vás. Naopak! Milují tu nenamalovanou, rozcuchanou a někdy protivnou osobu.

Ven z vězení

Možná se vám tohle všechno zdá jako blbost. Další zbytečné kecání do duše. Pro mě je to však x let v takovém malém osobním vězení uvnitř mé hlavy. Vždycky jsem se snažila být pro druhé tou nejlepší a nakonec jsem zůstala kompletně sama. Samota ale léčí, takže jsem si mohla aspoň srovnat, co od života opravu chci. A teď už to není dokonalost. Míň je totiž víc.

Vaše Kat.