První krok

Bydlím 10 min loudavé chůze od fitka, kde se pořádají několikrát týdně mimo jiné i lekce jógy. Stačilo by si obléct legíny, popadnout jogamatku a jít. Ale něco uvnitř mě to nedovolí. Strach. Nevím z čeho, ale vím, že tam je. Z neznámého prostředí, z nových lidí, z porovnávání se s ostatními v něčem, co dělám doma u svíček bez pohledů ostatních?

Možná si řeknete jejda, ta s tím nadělá. Ale je mi jasné, že nás je víc takových, které se vypraví ven, ale už nejsou schopné vyjít ze dveří. Protože strach…protože úzkost. Už zase.

Problém by ani tak nebyl v tom, že se zase převleču zpět do tepláků a jednoduše si zacvičím doma jako vždycky. Problémem je samota, která s tímto koloběhem odmítání a strachem ze společnosti jde ruku v ruce. Domluvené schůzky se během chvilky zruší a přátelé jsou tak zase dál a dál. Ale čas běží a propast se zvětšuje.

Jak ale vyjít konečně ze dveří?

• ·         Terapie

No tak nemám kamarády a každý má občas úzkost, když jde do něčeho nového. Na to hned není nutné vyhledávat psychologa. Opravdu ne? To, co se zdá ze začátku jako malichernost, může skončit až depresí. Navíc každodenní limitující úzkost není v pořádku a je potřeba dojít k jádru pudla – tedy ke spouštěči nebo spouštěčům. Bolavé zuby léčí zubař, duši psycholog.

• ·         Mlčeti zlato

Vypadá to, že si teď trošku odporuji, protože na terapii přece mluvit musíte (i když ani to není tak úplně pravda). Tentokrát to ale myslím tak, že je dobré v daný okamžik nikomu neříct, že se bojíte někam jít nebo něco udělat. Jednoduše řečeno – nebabrat se v tom. Protože když vás někdo chce podpořit a řekne, ať na tu schůzku teda nechodíte, tak vám sice rázem opadá strach, ale z dlouhodobého hlediska jste si ho jen uložili do pomyslného šuplíku v hlavě.

• ·         Smysly

Díky tomu, že je jich pět, zabere trochu času, než je všechny zužitkujete. Zaměřte tedy pozornost na něco jiného, než je ten knedlík v krku. Vnímejte, co zrovna v okolí vidíte, cítíte, co můžete ochutnat, čeho se dotýkáte nebo co slyšíte. Přesměrování pozornosti vytváří v mozku nové dráhy, proto by díky pravidelnému smyslovému cvičení mělo být víc a víc jednodušší a rychlejší přepólovat myšlení pryč od úzkosti.

• ·         Dech

Hluboký nádech nosem do bránice následovaný pomalým plynulým výdechem pusou. Uvědomění si dechu má velký význam, když máte pocit na omdlení v panické atace nebo máte dojem, že se nemůžete pořádně nadechnout. Podle mého názoru je to nejrychlejší a nejúčinnější způsob přesměrování pozornosti, díky kterému se uvolníte nejen psychicky, ale i fyzicky. A okolí si toho nemusí vůbec všimnout.

• ·         Pozitivní afirmace

Jednoduše řečeno opakování si pozitivních pocitů, vlastností, okamžiků. Opět přepólujete myšlení, ale tentokrát z dlouhodobého hlediska. Afirmace si musíte opakovat pravidelně. Záleží jen na vás, jestli to bude každý den ráno před zrcadlem nebo večer před spaním. Jde o to, vytvořit si opačný pohled na věc než jaký jste měli doposud. Pokud se tedy něčeho bojíte, tak si denně opakujete například větu:  

Jsem v bezpečí, jsem zdravá a všechno zvládám tak, jak nejlíp dokážu.

Doufám, že jednou všichni zjistíme, jaké to je vyjít ze dveří a zabouchnout za nimi úzkost, strach, knedlík v krku, studený pot, klepající se ruce, pocit na omdlení….

Vaše Kat.